Květena ČR

tis červený

Taxus baccata

tis obyčajný | Yew

tisovité / Taxaceae

      tis / Taxus

Botanická charakteristika:
Dvoudomý, 12-20 m vysoký, stálezelený jehličnatý keř nebo strom často vícekmenný. Květy samčí kulovité, krátce stopkaté. Samičí květy mají zprvu vzhled pupenů. Borka červenohnědá, odlupuje se v tenkých plátech. Jehlice zašpičatělé, na líci temně zelení, na rubu světle zelené. Semena vejcovitá, obklopená jasně rumělkovým dužnatým útvarem - míškem.

Hlavní rozlišovací znaky:
  §  stálezelený jehličnatý keř nebo strom
  §  borka červenohnědá
  §  semena obklopená jasně rumělkovým dužnatým útvarem - míškem

Místa výskytu:
Roste původně v suťových stinných lesích a ve skalnatých údolích řek. Často je vysazován v parcích a zahradách. Nalezneme jej také na hřbitovech. Vyhovují mu mělké půdy, kamenité a dostatečně vlhké.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Tis je třetihorním reliktem. Může dosahovat věku až 300 let. Je značně dekorativní. V současnosti se tis červený využívá především jako okrasný keř nebo strom ve výsadbách parků nebo městské zeleně. Snáší znečištěné ovzduší měst a proto je oblíbeným keřem u zahradních architektů. Tis je rostlinou stínomilnou. Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů lišících se ve tvaru koruny, barvou a tvarem jehlic a dokonce i barvou míšku (žlutý). Dřevo tisku je tvrdé a využívalo se k výrobě uměleckých předmětů. V minulosti byly z tisového dřeva vyráběny kuše a luky, dále hřebeny a používalo se i v kolářství.

Jedovatá rostlina.
Tis je znám především jako dřevina, která upoutá pozornost na podzim zvláštním rumělkovitým „plodem“. Jedná se o dužnatý útvar obklopující semeno, nazývaný míšek. Celá rostlina je prudce jedovatá (!), pouze tento dužnatý míšek je nejedovatý. Míšek má nasládlou chuť. I když je míšek nejedovatý, nesnižuje to stupěň jedovatosti tisu. Především díky nápadnému zbarvení míšku může dojít k otravě u dětí, které rumělkový míšek považují za jedlý plod a s ním pozřou i prudce jedovaté semeno.

Účinným jedem tisu je alkaloid taxin. Dále jsou přítomny i další alkaloidy – milosin a efedrin. Taxin je nebezpečný tím, že se rychle vstřebává v trávícím traktu a tím urychluje intoxikaci.

Po požití semen nebo jehličí je třeba ihned přivolat lékařskou pomoc. Prognóza otrav je většinou nepříznivá. I když smrtelnost otravou tisu není stoprocentní, většina otrav skončí smrtí. K usmrcení člověka dochází po rozkousání již několika málo semen nebo hrsti jehličí. Neexistuje totiž žádný protilék a lékařská pomoc musí být provedena co nejdříve. Příznaky otravy u člověka se dostavují za 30-90 minut po požití. Dochází ke křečím svalstva, kůže zbledne, zornice nereagují na osvit, puls je slabý, dostavuje se nevolnost a zvracení, nastávají poruchy vidění a poruchy kardiovaskulárního systému. Do 2 hodin po požití nastává smrt. Smrt nastává zástavou srdce a obrnou.

Jedovatost tisu červeného znali naši předkové již ve starověku. Tis patřil k rostlinám kouzelným a magickým. Byl vnímán i jako symbol smutku. S tímto chápáním tisu se můžeme setkat přeneseně i dnes, kdy se tisy často vysazují na hřbitovech a smutečních místech.

Záměna:
Tis červený je je snadno poznatelný druh.

Etymologie:
Taxus: z řeckého toxon (luk), podle toho, že se ze dřeva vyráběly luky;
baccata: latinsky "nesoucí bobule", podle míšku obklopujího semeno, který připomíná bobule.

Lidové názvy:
---

Synonyma:
Taxus communis Senilis

Fytocenologie:
Na našem území se vyskytuje ve společenstvech svazu Tilio-Acerion, Fagion.

Biotopy:
---

Ochrana:
Tis červený je zařazen mezi ohrožené druhy rostlin ČR (C3), zákonem je však zvláště chráněný jako silně ohrožený taxon (§2). Na našem území se vyskytuje roztroušeně až vzácně.

Celkové rozšíření:
Tis červený roste v celé Evropě, kromě Islandu a některých částí Francie, Skandinávie, Ukrajiny a evropské části Ruska.

Index:
Taxus baccata L. -- Sp. Pl. 2: 1040. 1753.

keř, strom; evropský; fanerofyt; 12-20 m; 2-4 cm; pahorkatiny-podhůří; Tilio-Acerion, Fagion.

Původní druh květeny České republiky. (Native).