Květena ČR

jestřábník Lachenalův

Hieracium lachenalii

jastrabník Lachenalov | Common Hawkweed

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů a obvykle nanejvýš osmi lodyžními listy. Lodyha 30 – 70 cm vysoká, v dolní části s roztroušenými až četnými jednoduchými chlupy a ojedinělými hvězdovitými chlupy, ve střední části s ojedinělými jednoduchými chlupy a stopkatými žlázkami a ojedinělými až roztroušenými hvězdovitými chlupy nebo až lysá, pod květenstvím s ojedinělými až roztroušenými jednoduchými chlupy s černou bází, s ojedinělými až četnými stopkatými žlázkami a s roztroušenými až četnými hvězdovitými chlupy. Listy trávově až tmavě zelené, na rubu někdy nachově nebo fialově naběhlé, na ploše s ojedinělými až roztroušenými jednoduchými chlupy, na okraji, řapíku a na rubu na střední žilce chlupy četnější. Listy přízemní růžice v době květu v počtu 2 – 5, řapíkaté, podlouhle kopinaté, kopinaté, až vejčité, čepel na okraji oddáleně drobně až hrubě zubatá, často s mukronátními žlázkami, na bázi klínovitá nebo postupně sbíhající v řapík. Lodyžní listy 3 – 5, dolní řapíkaté, horní přisedlé, dolní s čepelí podlouhle eliptickou, eliptickou nebo podlouhle kopinatou, na okraji zubatou, horní široce až úzce kopinaté. Úbory středně velké, v počtu 10 – 25, skládající volné nebo mírně stažené vrcholíky. Stopky úborů s ojedinělými až roztroušenými jednoduchými chlupy, s roztroušenými až četnými stopkatými žlázkami a s četnými hvězdovitými chlupy. Zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, s roztroušenými až hustými různě dlouhými stopkatými žlázkami a někdy s ojedinělými až roztroušenými jednoduchými a hvězdovitými chlupy. Květy jazykovité, žluté. Plody jsou hnědočerné až černé nažky.

Místa výskytu:
Roste ve světlých listnatých a jehličnatých lesích a jejich lemech, méně často na loukách, vřesovištích, náspech, v lomech a při okrajích cest. Vyhovují mu mírně vlhké až sušší, živinami chudší půdy.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru), flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství) či mukronátní žlázka (=žlázka na vrcholu zubů na listovém okraji, zřetelná i bez lupy).

Jestřábník Lachenalův je hlavní druh podrodu Hieracium. Na našem území se vyskytuje asi 11 od něj odvozených vedlejších druhů.

Jestřábník Lachenalův bychom mohli zhruba poznat podle kombinace těchto znaků: listové růžice v době květu vyvinuty a skládající se z obvykle 2 – 5 listů, lodyžní listy v počtu 3 – 5, čepel přízemních listů na bázi klínovitá, větve květenství a zákrovní listeny s roztorušenými až hustými stopkatými žlázkami.

U nás roste přibližně 115 druhů jestřábníků, celosvětově 850 – 1000 druhů v širším pojetí, 10000 – 15000 druhů v pojetí užším.

Ochrana:
Není ohrožený, na celém území se vyskytuje hojně.