benedikt lékařský
Cnicus benedictus
benedikt lekársky
| Blessed Thistle
Botanická charakteristika:
Jednoletá, 10-60 cm, vysoká bylina. Lodyha vzpřímená, bohatě větvená, pětihranná, načervenalá. Listy střídavé, podlouhle kopinaté, dolní řapíkaté, kracovitě zubaté nebo peřenoklané, s úkrojky pravoúhle odstávajícími, střední a horní objímavé, nestejně 2x laločnaté, všechny hustě chlupaté a lepkavě žláznaté. Květenství tvoří jednotlivé úbory, naspodu obalené nejvyššími listy. Dvouřadé zákrovy tvoří listeny zakončené ostnem. Květy trubkovité, žluté. Plodem žlutohnědá nažka.
Místa výskytu:
U nás jen ojediněle zplaňuje z kultur. Původem je ze Středomoří.
Doba květu: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
Význam a zajímavosti:
Pěstuje se jako léčivka. Drogou je nať. Droga je hořká svou chutí a je typickou hořčičnou drogou. Jako hlavní látku obsahuje germakranolid knicin. Používá se v lékařství i v lidovém léčitelství pro podporu trávení a ke zlepšení činnosti zažívacího ústrojí, nejčastěji ve formě čaje. Rozšíření použití se datuje do 16. století. Do střední Evropy se kultura dostala díky mnichům, kteří ji pěstovali ve svých zahradách. Název pochází z řeckého knikos = šrkábat a latinského benedictus = požehnaný, protože se mu připisovaly velké léčivé účinky. Rostlina byla považována jako vyhlášený lék proti moru. Zajímavostí je také neúspěšná snaha o využití rostliny v pivovarnictví jako náhražky chmelu v období těsně po skončení 1. světové války. Využívá se také při výrobě likérů.
Lidově nazývaný čubet, kardobenedykt, zaječí ouško, krasovlásek, hořký bodlák, ostropes, přímoutník, přímětník, pcháč požehnaný, kardus požehnaný.
Ochrana:
Jedná se o pěstovanou léčivku a je proto irelevantní hovořit o její ochraně.
Místo: Nový Jičín
Okres: Nový Jičín
Kraj: Moravskoslezský
Stanoviště: pole
Půda: hlinitá
Světelné podmínky: slunné
Určil: Petr Kocián
Fotografoval: Petr Kocián
Datum fotografie: 12.8.2005
Všechna práva vyhrazena. | 2003-2024 © Petr Kocián | Právní doložka